Pribeh brandu
Tvořme spolu

Řetězec lásky

Celý život se učíme hledat svou svobodu, abychom po jejím dosažení pochopili, že dokud nezažijeme pocit propojenosti, je naše svoboda jen výrazem čirého sobectví.

Touha po svobodě je každému člověku vlastní. Být na čemkoli závislý je nepříjemné, svazující, omezující. Biologicky člověk vždy podléhal vlivům vnějšího světa, svému prostředí, a tak se učil hledat způsoby, jak se osvobodit. Jak spoléhat sám na sebe. Jak být samostatný, sebe se realizující.

Zpočátku věřil v Boha (bohy) mimo sebe, kterým připisoval moc, jejíž důsledky přímo cítil, vzýval je a bál se jich. Tento strach byl jeho motorem, a tak se učil a zdokonaloval a odpoutával od druhých. Postupně ovládl vnější svět natolik, že Boha popřel, a svůj životní prostor zcela přetvořil. Uvěřil v iluzi oddělenosti, kterou s sebou vždy svoboda přináší. Jenže ta v důsledku bolí. Přírodu, další živé tvory i jiné lidi.

Dnešní odkouzlení světa, jak naši materiální realitu nazývají filosofové, je výrazem dědictví společnosti, která v Boha nevěří. Která si na něj víc a víc hraje a spolu s ním popírá i veškeré vesmírné zákony. Čekáme na apokalypsu a přitom tu svou prožívá každý člověk uvnitř. Zbavil se závislostí, strachu, víry a žije v prostředí plném nelásky.

Kdo se nepohne od sebe a svého ega k srdci a druhým lidem, ten si bude stále připadat sám a opuštěný. Protože svoboda a nezávislost končí tam, kde se chce člověk ve svém srdci potkat s druhými lidmi. Kdy si uvědomí vzájemnou propojenost a pochopí význam provázanosti coby rubu lásky.