Pribeh brandu
Tvořme spolu

Mýtus ženské krásy

Tak předně, krásná jsem chtěla být odmala. Nebyla jsem proto nijak jiná, zvláštní, nebo výjimečná než ostatní holčičky. Potají jsem se malovala máminou rtěnkou, v pubertě kradla své mladší, odvážnější sestře řasenku. Být krásná byla vždy pro mne přirozená potřeba. Kde se tato touha v nás bere? Proč si my, ženy, myslíme, že máme nebo přímo musíme být krásné? V přírodě je to tak, že krása inspiruje. Dojímá. Vzrušuje. Hýbe námi. Až mrazí. Západy slunce. Nespoutaná bouře na moři. Krása rozkvetlé louky. Ač se snažíme z přírody vymanit, některé věci překonat nelze. Naopak. Za krásou podnikáme dlouhé výpravy. Chceme ji ochutnat, vnímat na vlastní kůži, poznat a čerpat z ní energii. Člověk je však tvor vynalézavý a největší byznys je ten s lidskou přirozeností a naivitou. A nejinak je to s něčím pro ženy tak citlivým, jako je naše sebepojetí. Všechny chceme vzbuzovat emoce. Něhu. Touhu. Chuť opatrovat a chránit. Všechny chceme být podmanivé, krásné.


Krása není řehole, ani zásluha 

Stejně jako v přírodě, i se ženami se to má tak, že krása se tkví v očích pozorovatele. V jeho naladění, citlivosti, otevřenosti jejímu kouzlu. Každá žena je krásná. A protože co člověk, to chuť, mění se i to, co různí muži pokládají na různých ženách za estetické. Oči. Vlasy. Linie těla. Vůně. Hlas. Úsměv. Stejně jako se na tom, kdo je v zemi zdejší mezi ženami nejkrásnější, neshodnou mezi sebou ani samy ženy,  se pojetí krásy mění i s naším věkem. O tom, jak je toto vnímání poplatné času, mě mnohokrát doslova přesvědčilo mé příjmení. To jsem jako malá pokládala za paradox a v letech dospívání za metavtip. Tam nahoru jsem chtěla nejednou poděkovat aspoň za to, že když už se tedy jmenuju, jak se jmenuju, mohu jej vyslovovat počeštěně a nemusím si je nechat od druhých s různými nuancemi překládat. Ono totiž  žádná žena nechce být jen pěkná, hezká, nebo krásná. To jsou čistě fyzické kategorie. Věc se má tak, že chceme být přímo nádherné, krásné na těle i na duši.

 

Malujte se, obrázky

A jsme zpátky u toho. Krása ženy není korunována šerpou. Ženy na přehlídkových molech i v ženských časopisech vypadají diametrálně jinak než ty, které vidíte v něčem tak přízemním, jako je porno, které zase si zase rádi prohlížejí pro inspiraci muži. Ženská krása je o něčem víc. Je o síle osobnosti. Ta se nedá vycpat, přešít, obarvit, ani prodloužit, nebo zahustit. A na rozdíl od té hmatatelné, instantní krásy, je právě jedinečnost ženské osobnosti tím, co dělá ženu skutečně krásnou nejen na omak… Je o síle něhy, opravdovosti, upřímnosti k sobě i k druhým. A budiž nám ženám polehčující zprávou, že to je něco, co lze na sobě pravidelně i s léty a bez skalpelu vylepšovat. 🙂