Pribeh brandu
Tvořme spolu

Láska je cesta k úplnosti

Láska je spirituální cesta k úplnosti, říká krásný citát, který nejednoho zarazí. Vztahy totiž běžně chápeme poněkud úžeji. Chceme, aby nás někdo přijal takoví, jací jsme (protože se sami nepřijímáme), aby byl k nám něžný a laskavý (protože jsme na sebe tvrdí a přísní), aby nám věnoval svůj čas (protože na sebe zapomínáme v běhu všedních dní), aby nás pochopil (protože se sami dobře neznáme), taky aby byl vášnivý (protože jsme k sobě vlažní) a vůbec tak nějak vykryl naše další pocity nedostatečnosti. Vždy hledáme někoho, kdo naše deficity zahojí a doplní. Jenže právě tím se zamotáváme do vztahů plných vzájemné závislosti a zažíváme hluboký pocit nepohody. Ono totiž, když někdo druhý náš konkrétní deficit vnímá, znamená to, že ho má taky. A že jej zrcadlově pálí stejné pocity vlastní nedokonalosti.

 

Ve svém srdci

Vztahy jsou školou života. Jsou tou největší studnicí zkušeností, kterou můžeme zažít. Všichni toužíme v životě po dokonalosti. A právě vztahy nás učí, že kdo sebe nepřijme v celé své šíři, i s tím, co na sobě vlivem výchovy a vztahových zkušeností nemusí, ten nemůže v žádném vztahu najít své naplnění. Lidi si často ve vztazích na druhého stěžují a lamentují nad něčím, co jim vadí. Problém, který na druhém řešíme, je však vždy problémem naším vlastním. Má jej pouze ten, koho tíží, a nikoli ten, kdo je vůči němu netečný. Proto po světě chodí páry, které se věčně hádají a věčně si nerozumí a přitom neumí bez sebe ani den být. Ze vztahu, kde je jakákoli nevyřešená dynamika, nejde zdravě odejít. Potkali byste jen dalšího člověka, se kterým byste dál prohlubovali svůj nevyřešený deficit. Jakkoli by byl ten druhý sebelepší, vadilo by vám s ním být. Teprve když pocity vlastní nenaplněnosti zmizí, (protože se je naučíme sami doplnit), můžeme být v každém vztahu šťastní.  

 

Láska nebolí

Coby žena jsem se díky vztahům naučila bezpodmínečnosti. Cesta k ní byla dlouhá a čekaly mě mnohé překážky. Někdy jsem ani nevěděla, proč na ní setrvávám, ale vnímala jsem, že ji chci jít. Kdo se na ni vydá taky, měl by vědět, že zde neexistují žádné zkratky. Odměnou je pak pocit pohody a celistvosti. Ona bezpodmínečnost by se mezi ženami dala shrnout do moudra, o které se ráda podělím. Zní:  “Když uvidíš v každé další ženě mladší sestru a ne sokyni a v milovaném muži kamaráda, pak pochopíš, co je láska.” A ten, kdo lásku chápe, může ji žít. Proto není láska cesta k druhému člověku, ale v první řadě k vlastní úplnosti.