Pribeh brandu
Tvořme spolu

Kompromis? Ne, díky. Mám se rád!

Nestojím o něj. Není mi  třeba. Vím, že takový, jaký jsem, jsem dostatečný a v pořádku. Že nemusím nic na sobě měnit, ani vylepšovat. Nepotřebuji nic víc mít, ani být. Nemusím nic pro mě nepřirozeného dělat. Ani se ničím stávat. Máte to tak? Nebo dost dobří budete poté, až…? A proto žijete kompromisy a učíte se druhým vyhovovat

Kdo se nemá rád, hledá přijetí druhými. Naučil se sebe posuzovat a svůj nedostatečný pocit ze sebe si nahrazovat. Kupovat. Obrazně i doslova. Sbíráme diplomy, poháry, tituly, úspěchy, peníze, věci… A další pomíjívé hodnoty. Nevidíme tu jedinou hodnotu v sobě, ve své přirozenosti a chceme být perfektní. Uznávaní. Oceňování. Přijatelní pro druhé. Tak vzniká konzum a kolotoč marnosti, který si naše společnost velmi užívá. 

Kdo se nemá rád, žije v kompromisech. Se sebou samým i druhými. Nezná se a špatně se vnímá. Nežije tím, co s ním souzní, myslí si, že se má přizpůsobovat. Tím si ještě pevněji ukotvuje pocit marnosti a neúplnosti, který v sobě má. V životě by to totiž mělo být naopak. 

Svět je pestrý, abychom mohli všichni žít podle sebe a ve své přirozenosti. Není takový proto, abychom vše (zejména to nevyhovující) museli ochutnat a měnit. Každý člověk má v životě jediný úkol: Naučit se mít sám sebe bezpodmínečně rád. Pak může najít to, co mu vyhovuje, kde se cítí doma. Můžeme přitom naprosto vše, to je naše svoboda. Kdo cítí tlak být “nějaký”, měl by se zastavit a znovu se zahledět do svého nitra. A to, co s ním nesouzní, pustit. Jakýkoli nevyhovující vztah.

Nemusíme a ani nemáme být dokonalí. Dokonalost neexistuje. Máme hledat to své a to si pak užívat. Co není podle naší chuti, to si nemáme pouštět do života. Raději nic než něco je pak nastavení, které má hluboký transformační přesah. Kompromis je proto slovo, které se máme naučit v životě nepoužívat…