Jogínský hobbymarket
Pokaždé, když člověk do věcí, které dělá, dá sám sebe, nebo alespoň svou malou část, je překvapený, co dokázal. Dělat věci opravdově, upřímně se nikdy nemůže minout cílem. Vyšší síla, Bůh, jakkoli tomu chceme říkat, nás chce mít takové, jací ve své podstatě jsme – kreativní. Svobodné. Šťastné. Opravdové. Kdokoli se odváží překonat strach, to dobře zná. Vzrušení, vibrace, nadšení a endorfiny zaplaví tělo i mysl. Člověku se zkrátí dech, zorničky se rozšíří a vy víte, že je to tady. Že to dokážete!
Není divu, že máme tak rádi hobbymarkety. Přesvědčit se, že máme dost sil a schopností vytvořit něco podle svých představ, nám dodává sebevědomí. Málokdo však ví, že u zahradničení, úprav koupelny, domku či chaty to nemusí končit, aspoň ne nutně. Svoboda a tvořivost je nám dána v každé oblasti, o kterou projevíme zájem. Mohla by být nalezena v každé sféře našeho života, ale málokdo se odváží být tak smělý, málokdo jde vstříc odvaze. Je to přitom úžasný pocit – překonat svá vlastní omezení a pocítit přívalu energie pohlcující jako příliv náš vnitřní svět. Jemný jako zrnka písku, tichý jako čas před příbojem, čekající na správný vítr přinášející vláhu.
Není těžké být svůj, těžké je však své pravé já nejprve odhalit. Nebát se být sám sebou. Přiznat si své slabosti, strachy, sny, emoce, potřeby.. Zkrátka všechny síly, které v nás dřímají i ty, které spějí zatím někde v hloubce. Svou přirozenost jsme však potlačili do skrytých zákoutí své duše. Najít ji však, ztracenou, zpátky je naše člověčí právo. Zatímco lidská práva jsou práva společnosti, civilizace, lepící jako tmel nás lidi k sobě dohromady, pojďme překonat svou rozpolcenost a stanovit práva a svobody člověka v nás.
Navrhuji proto toto své desatero:
1. Právo na jedinečnost: Mám plné právo být taková, jaká jsem!
2. Svoboda sebevyjádření: Mluvím tak, jak mi pusa narostla. Mezi upřímnými myšlenkami a slovy se cenzura zakazuje.
3. Svoboda projevu: Společenské role, stylizace a pózy jsou zbytečné.
4. Svoboda intimity: Jsem otevřená k sobě a díky tomu i k druhým lidem.
5. Volnost (s)myšlení: Čím více střeštěností a veselostí mne napadá, tím pro mé duševní a tělesné zdraví lépe.
6. Rodičovské právo: Mám právo pečovat o své vnitřní dítě a věnovat mu dostatek času. Tvrdá ruka se trestá desetidenním pobytem na dětském letním/zimním ozdravném táboře.
7. Svoboda víry v sebe sama: Nelžu si. Ani taktně.
8. Svoboda sebeurčení: Mám právo nezaplétat se s názory, které jsou mi cizí. Chtít někam patřit nemusím za každou cenu.
9. Svoboda osobnosti: Mám právo stát si za svými sny, přáními a uvedenými právy.
10. Právo na ochranu: Mám právo své sny, přání a uvedená práva a svobody chránit, abych došla svého lidského naplnění. Abych žila svůj sen.
Když si tak své člověčí desatero pročítám, zjišťuji, proč není jednoduché snadno vycházet s druhými a někdy i s celým světem kolem. Neumíme totiž vyjít ani sami se sebou. Lidská společnost to vzala jaksi z druhého konce a není proto divu, že je vzhůru nohama.
A jakkoli je stojka zdravá jogínská pozice, nelze v ní zůstat věčně – časem z ní začne každého bolet hlava…
