Pribeh brandu
Tvořme spolu

Cokoli, na co pomyslíš

V životě dostaneme vždy to, co si přejeme. Ani ne tak na poli myšlenek, jako nevědomých pocitů. Kdo má coby svou motivaci strach, toho život učí skrz bolestivé prožitky, že musí svou realitu tvořit jinak. Bolest je pouze důsledek jeho špatného vnitřního nastavení. A zažívá nové a nové situace, které se mu nebudou líbit, dokud to nepochopí. A nezačne své pocity zpracovávat. Než se pustíte do čtení, ještě rychle vysvětlím, proč používám slovo pocity a ne emoce. Emoce jsou nám dány fyziologicky a nemůžeme je plně ovládat. Pocity se v niterném světě člověka myslí způsoby, jimiž si své emoce vykládáme.  A teď už k věci.

Vše okolo nás je tvořeno z energie. Největší energii máme (vysíláme) přitom my, lidi. A nejvíc jí také spotřebováváme, když nemáme své pocity “pod kontrolou”. V harmonii. Vesmír zná dvě tvořivé síly – lásky a strachu, neboli absence lásky. Právě ty jsou zdrojem pro náš vnitřní svět a prožívání. I to, co v životě máme. Úspěch (štěstí, zdraví, prosperita, krása… Pohoda. Radost…) patří těm, kdo se nebojí. Bez výjimky. Vše špatné, co zažíváme, má svůj jediný zdroj: Strach. 

Strach je lidský Matrix. Uměle vykonstruovaný, šířený a prožívaný. Škodí nám i Zemi. Kdokoli je na jeho vlně, chová se pudově. Jako by mu šlo o přežití. Kdo má rád život a přijímá jeho protipól, “konečnost”, ten se zbytečně nebojí. Ono ani není čeho. Když jde o holý život, spustí se v člověku mechanismy mimo rozum a vědomou bolest. Nic pak nepůsobí vnitřní utrpení. Proto je strach hloupý. Nemusíme jej cítit. Nikdy. Pokud tedy chceme v životě tvořit. Být šťastní a radostní.

Jak pocity zpracovat?

Každý pocit je schopný člověka odšťavnit. Bez nich bychom však nebyli úplní. Jsou to totiž právě pocity, které nás učí, protože informace nikdy nemá hodnotu zkušeností. Prožitků. Proto, aby i tohle nebylo pouhé virtuální plácnutí do prostoru, pojďte se naučit s pocity hospodařit. Jak?

Jakýkoli pocit si neokecávejme příběhy. Rozumem. Vysvětlivkami. Které jej racionalizují a ospravedlňují. Na jiné než láskyplné pocity nemá nikdo z nás nárok. Ve 21. století! Pojďme ze svých pocitů těžit. Všechny je zkusme prozkoumat, prožít. Přijměme každý. Trocha cviku a i blbý pocit se přežene skrze nás a nezanechá žádné šmouhy. Pocity jsou totiž jako mraky na nebi. Netvoří celou oblohu a ani my nejsme žádný svůj pocit. Jsme víc. Jsme mocní a nekoneční tvůrci vlastní reality. Proto se přestaňme bát a pojďme si svůj život užít. V kráse. Lásce. Harmonii.